Nejednou jsem říkal, že události v informační válce, morálně–psychologické válce, která dnes probíhá ve všech směrech, je neméně důležitá než to, co se děje na frontách. V hlavách ukrajinské vrchnosti se uhnízdila myšlenka, že velmi brzy – v březnu, dubnu – dojde v Rusku k událostem, jež povedou ke svržení vedení RF a pak bude válka vyhrána…

Tady vnímají tuto válku jako nezbytnost osvobození Ukrajiny a jejího lidu od kliky, jež zahájila válku, ale ne letos, nýbrž už v roce čtrnáctém. Válka na území Ukrajiny se přece vede od roku 2014 – to jen obyvatelstvo Ukrajiny preferovalo si toho nevšímat – „mně se to, slávabohu, netýká…“. Válka má ale tu nepříjemnou vlastnost, že pokud si jí nevšímáš, tak dříve nebo později přijde k tobě domů.

Ruské vedení se nejspíš k této válce nepřipravilo špatně. Přitom v tomto případě nehovořím o válce na Ukrajině, ale o válce s USA o přerozdělení světa. Opakoval jsem a opakovat budu, že to, co se děje na Ukrajině, je lokální epizodou, jež bude dříve nebo později ukončena, stránka bude obrácena a události půjdou dál. A hlavní události jsou ještě před námi. Velké soupeření se západem předpokládá ohromnou ekonomickou krizi. A na tuto krizi se Rusko nejspíš připravovalo během celé té doby – ještě před čtrnáctým rokem. Od roku 2014 se rozběhla ve všech směrech a stala se pro vedení země prioritou.

Dnes, například, západním expertům s údivem a hrůzou dochází, že se Rusko skutečně připravovalo na vše, co se stane, a proto dnes obyvatelstvo Ruska neleká ani růst kurzů ani nic dalšího. Jistěže se obávají, že budou žít hůře – a oni hůře žít budou, stejně jako celý ostatní svět, nicméně to jistě nepovede k následkům, ve které doufají Ukrajina i Západ. A Západ se nejspíš ve svých hodnoceních velmi spletl, když silně vsadil na to, že si Rusové zvykli žít dobře, a bude–li jim hůř, začnou bojovat proti státní vládě. Přitom první jejich kroky – ony sankce, jimiž bojují proti Rusku – svědčí o tom, že naprosto nechápou ruskou mentalitu, naprosto nechápou, čím žije ruská společnost. Jeden příklad: – v Rusku obecně pozitivně hodnotili to, že Západ uhodil na ruské oligarchy. V Rusku velmi pozitivně přijali to, že západní společnosti odcházejí a ruská vláda v podstatě už ohlásila jejich nacionalizaci. Vůbec to vypadá tak, že všechny ty sankce, které Západ na Rusko uvalil, úplně rozvazují ruce vedení země, které nejenže úplně vyčistila svoji politickou opozici, během pár dní zavřela jejich média, a ještě k tomu začala provádět reformy, po nichž ruská společnost volala v posledních 20 letech – suverenizace, nacionalizace a perspektivně dokonce deoligarchizace.

Jistěže se v Rusku uzavřou některé výroby, na druhé straně ale je v Rusku ohromný nedostatek pracovní síly, které dříve doplňovali zahraniční pracovníci. Takže pokud se někde sníží počet pracovních míst, dokonce o pár milionů, pro Rusko to nebude kritické. Tím spíš, že s ohledem na boj, který se dnes rozvíjí, bude se v jiných odvětvích dostatek pracovních míst bude objevovat. Ano, zejména pro lidi zvyklé sedět v kancelářích, to bude silný zlom, protože se budou muset přeprofilovat, nebo padnout na dno. To se týká například měst jako Moskva, Pitěr, a v menší míře dalších milionových měst, ale podstatné části obyvatel bude jedno, kolik stojí dolar a budou–li mít práci nebo ne, protože ji mít budou a oni to velmi dobře chápou. Jediné, co v podstatě zajímá samotné Rusy, je to, aby se události na Ukrajině obešly bez velkých ztrát. To je skutečně znepokojuje. Vše, co zatím podniká Západ proti Rusku, spíš hraje do rukou ruskému vedení, než proti němu.

To, co se děje na Západě, už některé obyvatele evropských zemí děsí, protože chápou, že se ta krize dříve či později dotkne i jich. Kritický bod připadne spíš ne na rok 2022, ale spíš ho uvidíme v roce 2023/24. Právě na tom, jak se ekonomiky jak Ruska, tak i Evropy a USA připravily k tomuto boji, bude záviset jeho výsledek. Chci, aby to chápali obyvatelé nejen Ukrajiny a Ruska. To, že pozornost dnes soustřeďujeme na Ukrajinu, je jen epizoda toho, co nás čeká v příštích dvou letech, výsledkem čehož bude nový svět – naprosto jiný svět. Ten, na který jsme zvyklí, zapomeňme – ten už nebude. Na Ukrajině se rozptýlil v momentě, v Rusku se rozptýlí v nejbližších týdnech, měsících, a ostatní – tzv.civilizovaný svět – tato hrozná pravda začne zahalovat už koncem tohoto roku. Některé země Pobaltí už dostihla a vedení, například Lotyšska, hledí do své budoucnosti s hrůzou.